Jell sv. Huberta - Kája...

Základní informace:

                               11.4.2007 - 15.4.2021

                              DKK: 2/2

                              PRA: C-affected, oftalmologické vyšetření rok 2009- není prosté

                              CEA: A-normal

                              chovný pes , ale nebude v chovu použit

 

Výstavy:                   4xCAJC, 3xCAC, 4xBOB, 2xCACIB, JCH ČR

 

Zkoušky:                 OVVR - 1.cena

                              ZOP - velmi dobře

                              ZPU1 - dobře 

                              BH - 96 bodů /100

 

Karlík byl náš první toller. Když jsme si pro něj jeli do Studené, byly mu už čtyři měsíce a zbyl na nás jako poslední štěňátko. Aspoň jsme nemuseli vybírat, prostě si na nás počkal.

Dodnes si pamatuju, jak byl v autě vyděšený. Když jsme zastavili na vyvenčení, musela jsem ho z auta vynést. On si lehl a dělal mrtvého. Vůbec na nic nereagoval, prostě byl strááášně vyděšený. Až jsme měli s kamarádkou strach, jestli není  nemocný. Když jsme dorazili domů, manžel nám šel s našim labradorem naproti, aby se kluci poznali venku. Vysypala jsem malého Karlíka z auta a najednou se stalo něco zvláštního. Jakmile uviděl Kája našeho Nikouška, stal se z té maličké bojácné trosky PES. Začal kolem něj radostně poskakovat, prostě se hrozně radoval, že vidí zase něco na čtyřech nohách.

Kája nemá k lidem ten pravý "retrievří" vztah. Nikdy se k cizím nehrne jako třeba labradoři. Ani se nechce nechat hladit od cizích, je to taková netykavka.

Brzy jsem s ním začala jezdit na cvičiště do Polné u Jihlavy. Stejně jako Kájík, jsem se tam učila já. Přišla jsem tam na spousty věcí a doufám, že ještě na nějaké přijdu.

No a Kájík je pro mě  pěkná škola! Naučila jsem se být s ním pořád ve střehu, protože jakoukoliv mou nepozornost využije ve svůj prospěch a samozřejmě v můj neprospěch. Ale zase jsem za takového psa moc vděčná, protože kdyby byl "hodný trouba", moc bych se toho nenaučila a byla by to vlastně nuda.

Ke psům - samcům - se chová dost dominantně. Pokud se na cvičáku semele nějaká rvačka, jde ji hned řešit a chce si

" taky kousnout".

Asi v roce 2008 jsme čuchli k záchranařině. Zpočátku měl Kájík problémy, vzhledem k tomu, že lidičky až tak moc nemiluje. Ale časem  se nám to začlo oběma moc líbit. Záchranářskou zkoušku zatím nemáme, ale snad na to taky někdy dojde.

Po zjištění, že tolleři na tom nejsou s dědičnými nemocemi očí zrovna nejlíp, jsem se rozhodla ho nechat testovat na PRA a CEA v gen. laboratoři v Liběchově. Výsledek mě zrovna nepotěšil. Taky jsem si všimla, že jeho oči jsou průsvitné, jako bych mu viděla až do hlavy. Zvlášť pravé oko mu hodně svítilo do zelena. Objednala jsem ho na vyšetření k MVDr. Beránkovi. Tam se zjistilo, že vinou PRA nevidí Kája na pravé oko skoro vůbec, ale postižené jsou oči obě. Veterinář nám doporučil, ať záchranařinu raději necvičíme, Kája by se mohl někde zranit. Jsme smutná rarita, PRA se totiž projeví u pejsků většinou až v e stáří. 

Teď mi došlo, že tady Káju jenom pomlouvám. Takže i nějaká pochvala: Je to šikulka. Cokoliv cvičí, tak s velkým elánem a všechno dělá rád. Je vždycky moc šťastný, když vidí, že se bude něco dělat. Nikdy jsem ho nezažila z něčeho otráveného, znuděného.Naši rodinu miluje a když si někoho oblíbí, je to napořád. Ale takoví jsou asi všichni tolleři, že jo?

 

  V současné době Kája nevidí prakticky vůbec. Spousta lidí mi říká, že slepota psům nevadí. Podle mě to není úplně pravda. Vidím velký rozdíl v chování zdravé Jenny a slepého Káji. On už si vycházky neužívá tak, jako dřív. Nejjistěji se cítí,

když mi venku chodí v patách. S Jenny si nechce moc hrát, protože se bojí, že do něčeho vrazí. Už to prostě není tak radostný psík, jak býval.

A musím se přiznat, že mě jeho slepota  dost vadí. Vím, že je Kája šikovný pes,

vždyť zkoušku ZPU1 složil, když už viděl hodně špatně.

Karlík miluje jakékoli cvičení. Jakmile ví, že něco cvičím s Jenny, může se přetrhnout, aby mohl taky.

Je to úžasný pes. Naprosto slepý složil na podzim 2012 zkoušku BH na 96 bodů z možných 100.

 

  Kája odešel na selhání srdíčka. Bylo to náhlé, a chybět nám bude už napořád.